Všimli jste si někdy, že vám někdo při rozhovoru uhýbá pohledem? Možná vás napadlo, že je plachý, nesebevědomý, nebo že se prostě necítí dobře. Jenže podle psychologů za tím často stojí mnohem hlubší důvody. Vyhýbání se očnímu kontaktu totiž bývá obranným mechanismem, který má chránit naši psychiku před přetížením nebo zranitelností.

Když pohled bolí víc než slova

„Oční kontakt je nejsilnější neverbální forma komunikace, kterou máme. Umožňuje navázat blízkost, ale také odhaluje zranitelnost,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Petra Meissnerová pro Psychologie.cz. Když se nám někdo dívá přímo do očí, mozek reaguje stejně, jako kdybychom byli fyzicky blízko. Uvolňují se hormony spojené s důvěrou a napětím oxytocin a adrenalin. Není proto divu, že lidé s úzkostnými nebo traumatickými zkušenostmi mají tendenci uhýbat pohledem, aby se před tímto emocionálním přetlakem ochránili.

Podle výzkumu britské University of Cambridge (2022) je přímý pohled do očí pro mozek natolik intenzivní stimul, že se u některých lidí aktivují stejné části jako při pocitu ohrožení. Proto se vyhýbání očím neprojevuje jen u introvertů, ale i u lidí s vysokou citlivostí, PTSD či neurodivergencí (např. autismus).

„Pro mnoho lidí není oční kontakt otázkou odvahy, ale neurologické zátěže,“ uvádí studie publikovaná v časopise Cognitive Neuropsychiatry.

Muži a ženy reagují jinak

Zajímavé je, že reakce na pohled se liší podle pohlaví. Výzkum Psychology Today ukázal, že ženy obecně udržují oční kontakt déle, aby potvrdily zájem nebo empatii. Muži ho naopak často přerušují, pokud vnímají situaci jako soutěživou nebo ohrožující.

Psycholožka Mgr. Jana Koláčková z Pražského centra vztahové terapie vysvětluje:

„U mužů bývá vyhýbání pohledem často spojené s potřebou neztratit kontrolu nad situací. U žen je to spíše o vnímání intimity, přímý pohled může působit až příliš osobně.“

Oční kontakt ve vztazích: zrcadlo důvěry

Ve vztazích má oční kontakt zvláštní sílu. Studie z univerzity v Chicagu (2020) zjistila, že páry, které si často hledí do očí, mají vyšší úroveň spokojenosti a empatie. Při společném pohledu dochází ke synchronizaci mozkových vln – doslova se „naladíme na stejnou frekvenci“.

Naopak, pokud se partner očnímu kontaktu dlouhodobě vyhýbá, může to signalizovat uzavírání se, vnitřní napětí nebo nevyřčený konflikt.

„Oči jsou portálem k pravdě. Když se díváte na člověka, který vás miluje, vidíte odraz sebe samých,“ říká párová terapeutka Linda Pražáková pro iDnes.cz.

Někteří odborníci doporučují tzv. „minutu ticha s očima“ – jednoduché cvičení, kdy si partneři hledí do očí po dobu 60 vteřin. Už po půl minutě se podle výzkumu italské Sapienza University zvyšuje hladina oxytocinu a emoční napojení.

Kdy vyhýbání pohledu neznamená nezájem

Ne každý, kdo se vám nedívá do očí, vás chce odříznout. Psychologové upozorňují, že kognitivní zpracování složitých informací často vyžaduje „odklon pohledu“ – mozek tak uvolní kapacitu na přemýšlení.

„Při složitých rozhovorech lidé přerušují oční kontakt, aby si mohli urovnat myšlenky,“ vysvětluje neuropsycholog MUDr. Radim Uzel v rozhovoru pro Český rozhlas.

Jinými slovy – to, že se vám někdo při konverzaci nedívá do očí, neznamená, že ho nezajímáte. Znamená to jen, že vážně přemýšlí.

Jak reagovat, když vám někdo uhýbá pohledem

Neberte to osobně. Vyhýbání pohledem není odmítnutí.
Zpomalte komunikaci. Umožněte druhému reagovat v jeho tempu.
Zkuste neverbální signály. Úsměv, otevřený postoj a jemný tón hlasu fungují lépe než tlak.
Zeptejte se, jak se cítí. Vytvoříte tím prostor pro upřímnost a důvěru.

Shrnutí: Oči jako klíč k duši, ale ne vždy otevřený

Vyhýbání očnímu kontaktu může být obrana, únava, ostych i přemýšlení. Důležité je nesoudit. Každý máme jinou citlivost a jinou historii a pohled do očí je pro mozek stejně intimní jako dotek.

Jak píše psycholog Daniel Goleman ve své knize Emotional Intelligence (Bantam Books, 1995):

„Schopnost nahlédnout do očí druhého člověka je prvním krokem k empatii. Ale skutečné porozumění začíná tehdy, když dokážeme pochopit i ty, kteří se dívají jinam.“