Zima má zvláštní schopnost dostat z lidí věci, které by na jaře ani nenapadly. Najednou nám vadí tón hlasu, který jsme celý rok přecházeli. Nelíbí se nám způsob, jakým někdo zavřel dveře. Máme pocit, že ostatní jsou „protivní“, i když se chovají stejně jako vždy. Psychologové říkají, že za tím není špatná nálada, ale jednoduchý fakt: krátké dny mění způsob, jak reagujeme.

Možná jste si všimli, že se v zimě zvyšuje počet hádek kvůli maličkostem. Lidé zbytečně vybouchnou, přehnaně reagují nebo berou věci osobněji. Není to tím, že by měli horší povahu. Jen jejich tělo jede na nižší energii a každá drobnost má proto větší váhu.

Mozek bez světla funguje jinak

Zima znamená méně světla. A méně světla znamená méně serotoninu – hormonu, který reguluje náladu, energii i odolnost vůči stresu. Když ho je málo, člověk má méně síly zvládat běžné situace.

Někdo reaguje podrážděností, jiný mlčením. Typické je i to, že člověk začne přecitlivěle vnímat pohledy, věty i to, jak se k němu druzí chovají. To, co by v létě přešel, v zimě bolí.

Tělo je unavenější, a proto rychleji vybuchuje

V zimě se zpomaluje celý organismus. Tělo víc šetří energií a hlava jede na „nouzový režim“.

To má jeden důsledek, který si málo kdo spojuje se zimou: mozek nemá dost síly na trpělivost.

To není výmluva. Je to fyziologie. Když je člověk unavený a málo odpočatý, tolerance jde dolů. Proto v zimě vznikají nejčastěji konflikty, které by v jiném období vůbec nevznikly.

Zima zvyšuje potřebu ticha. A lidé to berou jako nezájem

Vztahy v zimě dostávají ránu i z jiného důvodu – lidé přirozeně víc touží po klidu. Po tichu. Po ničem. Mozek se snaží regenerovat a vyžaduje minimální podněty.

Jenže druhá strana to často nepochopí:

„Proč jsi takový odtažitý?“
„Co se děje?“
„Zase nemáš náladu?“

Člověk pak raději začíná mlčet, aby nemusel vysvětlovat, že je prostě jen unavený zimou, ne vztahem.