Mnoho lidí má ve vztahu tendenci dávat více pozornosti, péče nebo času, než kolik se jim vrací. Ne proto, že by byli naivní. Často jde o způsob, jakým se naučili o lásku usilovat. Ve vztahu se to však může projevit jako nerovnováha, která dlouhodobě vyčerpává. Psychologové upozorňují, že hranice mezi „láskou“ a „přesvědčováním se, že vše je v pořádku“ je tenká.
Láska není výkon. Pokud ji musíte dokazovat, něco nefunguje
Když člověk miluje, je přirozené chtít dělat druhého šťastným. Problém nastává ve chvíli, kdy se láska stává úkolem. Typickými signály jsou:
- vy se snažíte víc než druhý,
- omlouváte partnera místo toho, abyste mluvili o tom, co vás bolí,
- bojíte se říct si o podporu nebo pozornost,
- příliš často „chápete“, ale už necítíte, že jste chápáni,
- máte pocit, že kdybyste se trochu víc snažili, všechno by bylo lepší.
Vztah však není dřina jednoho člověka. Je to společná energie.
Proč někdy dáváme víc, než dostáváme zpět
Podle studie Johnse Hopkinse (2022) mají lidé, kteří v dětství museli „zasloužit si pozornost“ rodičů, větší tendenci v dospělosti dokazovat svou hodnotu péčí o druhé. Neznamená to, že je něco „špatně“. Znamená to, že vaše láska je naučený způsob, jak se cítit bezpečně.
Někdy si člověk říká:
- „Když se budu snažit, bude to dobré.“
- „Nechci být náročný.“
- „Když odejdu, přijdu o něco vzácného.“
Jenže vztah, ve kterém se jeden bojí přestat dávat, není opora. Je to nerovnováha.
Jak poznat, že se vztah vychyluje
Podle párových terapeutů existuje několik jasných ukazatelů:
- Jste často unavení, i když se vlastně nic nestalo.
- Přemýšlíte, co udělat lépe, aby byl druhý spokojený.
- Když něco potřebujete, raději mlčíte.
- Vztah se posouvá podle potřeb jednoho, ne obou.
Pokud v sobě cítíte napětí, často nejde o konflikt, ale o to, že jste dlouho potlačovali sebe.
Jak nastavit hranice, aniž by to působilo tvrdě
Hranice nejsou stěna. Jsou prostorem, kde se láska může nadechnout.
Pomáhá říkat věty typu:
- „Potřebuji, abychom o tom mluvili společně.“
- „Chci být slyšen/a stejně jako tě poslouchám já.“
- „Miluji tě, a proto potřebuju, aby náš vztah byl pro nás oba dobrý.“
Nejde o výčitky, ale o sdílení reality.
Láska má být vzájemná. Ne jednostranná
Když vztah funguje, oba lidé se cítí vidění a důležití. Není to o počítání, kdo co udělal. Je to o tom, že energie proudí tam i zpět.
Pokud cítíte, že dlouhodobě dáváte víc, než dostáváte, není to selhání. Je to informace. Možná o tom, kde jste se naučili milovat příliš, protože jste se báli, že jiná láska nebude.
Zpomalit, nadechnout se a podívat se na sebe laskavě je první krok k rovnováze.
Buďte první! Přidejte komentář